Nás totiž je víc…
aneb Plamínek na celostátní přehlídce školních pěveckých sborů

 

 

Plamínek zpívá na 3. Základní škole v Holešově už 10 let.

Na podzim své narozeniny oslavil krásným koncertem v Sala terreně holešovského zámku a v březnu si dal další narozeninový dárek - 1. místo v krajské soutěži a postup na celostátní přehlídku školních pěveckých sborů do Uničova.

 

Upřímně řečeno, moc jsme s tím nepočítali. V září totiž došlo k výrazné změně složení dětí. Do sboru se přihlásilo (a jsme za to moc rády) 18 nováčků. Celý podzim jsme se připravovali na oslavy 10. narozenin a uklidňovali se myšlenkou, že termín konání krajské přehlídky, polovina dubna, je již tradiční. Byli jsme trochu v šoku, když jsme zjistili, že tomu tak není a krajské kolo probíhá již 19. března. Nastalo mírné zděšení.

Jak to všechno stihneme?

Do Zlína jsme odjížděli s malými ambicemi na postup. Chtěli jsme zazpívat co nejlépe a vyzkoušet si nové prostředí ve Zlíně.

 

Program byl sestaven většinou z jednohlasých písní, které jsme se snažili oživit různými doprovody. A ono to mělo velký úspěch. Porota byla přesvědčena, že právě náš sbor je vhodným reprezentantem na celostátní přehlídku. To bylo radosti!! A další plyšový maskot zdobí naši barevnou hudebnu – tentokrát je to obří Beruška.

 

Pocit radosti vystřídal pocit zodpovědnosti.

 

Celostátní přehlídka, to je krásné sborové společenství, kde se setkává mnoho nadšených dětí a sbormistrů, pozorní a zároveň skromní porotci (na této úrovni spíše rádci) a všichni si užívají neopakovatelnou atmosféru. Celé město žije zpěvem a zpívá se opravdu všude. Organizátoři vyhlásili „soutěž“ o nejzajímavější místo zpěvu v ulicích Uničova. Některé sbory zpívaly u morového sloupu, jiní vlezli do vypuštěné kašny, další se zapletli do pavoučí sítě na dětském hřišti, zpěv zněl z radniční věže a my jsme zpívali u Medelské brány. Obyvatelé Uničova se nestačili divit. Kam v sobotu 26. května vkročili, tam zněl zpěv.

 

Přehlídkové koncerty probíhaly v pátek večer a v sobotu dopoledne. My jsme si své vystoupení vychutnali už v pátek, a tak byl pro nás zbytek víkendu ve znamení užívání si všeho, co pro nás bylo nachystáno. A že toho nebylo málo. Děti se báječně zabavily na výstavě s postavičkami ilustrátora Zdeňka Milera, téměř bez dechu sledovaly koncert pěveckého sboru Ondrášek, s radostí zpívaly společné písničky a tancovaly na „dechotéce“, která vznikla spontánně na náměstí. (Počasí bylo zřejmě také objednáno).

 

Na večerním Galakoncertu jsme získali od „poroty“ ocenění za nápadité provedení písní Petra Ebena a drobné dárky od organizátorů. Pak už jsme spěchali do kina, kde se promítal hudební film „V peřině“. Když jsme děti o půlnoci ukládaly, okamžitě usnuly plny zážitků z nevšedního dne a my s hřejivým pocitem, že se nám zpívání daří.

 

A byla tu neděle – den odjezdu. Po vydatné snídani, poděkování kuchařkám za skvělé pokrmy a rozloučení se s hlavními organizátory, jsme vyrazili. Domů jsme ale ještě nejeli. V plánu byl výlet do Pradědovy galerie. Projeli jsme kolem arboreta v Pasece i hradu Sovince a za supícím traktorem jsme dojeli do malé vesnice Jiříkov. Pokud jste tam ještě nebyli, tak si tam zajeďte. Zabaví se tu velcí i malí. Největší vyřezávaný Betlém se sochami v životní velikosti, Ježíškova dílna, dračí sluj, obrovský drak chrlící oheň a především množství vyřezávaných kolotočů, altánků a krásná příroda. Galerie se rozrostla také o skutečný kostel – je sice ve špatném stavu, ale majitel galerie jej hodlá opravit a zpřístupnit veřejnosti. Nás do kostela pustili a tak jsme měli další nevšední zážitek – zazpívali jsme si tam a viděli jsme největší dřevěný lustr, šest vyřezávaných mnichů a především pět dřevěných andělů v „životní“ velikosti, kteří jsou zavěšeni nad oltářem a pohybují se jako závěsný mobil nad dětskou postýlkou. V budoucnu by se tady měla konat setkání, výstavy a koncerty. Snad si tu znovu zazpíváme. Teď už ale rychle do autobusu a hurá domů.

 

Trochu unavení, ale spokojení a hlavně ve zdraví, jsme dorazili ke škole.

Rodičové již na nás čekali a všechny děti se těšily, jak jim povypráví, co všechno zažily.

 

A co říci závěrem?

Snad stačí pouhé DĚKUJEM

Komu? No přece VŠEM – dětem, rodičům, vedení školy a našim příznivcům.

Za co?

Za vaši podporu, za vaši píli a úsměvy, za to, že můžeme dělat to, co nás baví.

(A nás to baví!)

 

za sbormistryně Gabriela Kovářová

www.plaminekholesov.websnadno.cz

 

Kliknutím na fotografii vstoupíte do fotogalerie